z chodeb, kde světlo prosí o milost,vládne matrona z obruče šedi.trůní na trupu jak z dávného dolu,kde kámen váží mínění dětí.její zrak — dvě mince moci,odrazy razí z mramoru chodeb.šeptá v dekretu, dští ze schůzí,a krmí se papírem a prosbami.v jejím stínu kvete šepot,z katedry roste mech a cynismus.my — vosky pod podrážkou paragrafů,vzýváme konec písemky i soudu.ó matriarcho čtyřtunová,zrcadlo zbytnělé hierarchie,nechť jednou svrhne těpoznámka v žákovské psaná krví z bechyně.
Obtížnost 5Ochota 5Jasnost 5
